Jaro
Jaro
A máme tu jaro. Sluníčko konečně vylezlo a usmálo se na nás. My jsme hned pookřáli a už se chystáme na první jarní zahradničení. Na ten první útok na kytičky, na který se těšíme celou studenou zimu a už se nemůžeme ani dočkat. Ba ty poslední dny už nemůžeme ani dospat.
Fáze matematická
Nejprve si zrekapitulujeme, jak naše rostlinky přežily zimu, Nejlepší je udělat si nějaký seznámek a srovnat ho se stavem před zazimováním. U mě tak zimu nepřežili 4 malé semenáčky a to hned po dvou kouskách z jedné odrůdy - C.limon primofiori a Ortanique tangor. No jo no, aspoň, že mi zůstalo aspoň po jednom kousku.
Fáze kadeřnická
Po "matematické fázi" je nejlepší přesedlat na fázi "kadeřnickou". Tudíž popadneme ty nejostřejší nůžky (pokud nemáme speciálně zahradnické) a šupky dupky jdeme ostříhat ty naše miláčky. Au au, bolí to i mě, ale co se dá dělat. Je to jako se strništěm, pokud holíme a holíme, tak houstne a houstne. Tedy pokud budeme stříhat, tak se nám rostlinky budou krásně větvit. Dokonce jsem někde vyčetla, že jsou schopny rostlinky i po prvním roce kvést, když se pravidelně stříhají. Týkalo se to chudáků citrusů určených jako potrava pro housenky. Zázrakem po 1. roce rozkvetly. Třeba je k tomu dohnalo zoufalství a snaha o záchranu :-), nicméně proč toho nevyužít a nezkusit. Ostatně proto je tu tahle webovka - pro experimenty :-).
Rostlinkám stříháme hlavně ty nejdelší větvičky a takové, které se nechtějí větvit, ačkoli jim domlouváme sebevíc, protože jim chceme vytvořit hezký tvar korunky. Stříháme těsně nad listem, který směřuje směrem, kudy chceme, aby se rostlinka rozvětvila. Na jaře se provádí nejradikálnější řezání. Pokud se např. rostlinka v minulém roce rozhodla, že neporoste tudy, kudy zrovna chceme, a vyrazila ohromnou větev neočekávaným směrem, máme na jaře šanci jí to rozmluvit. Já takhle zkrátila C. paradisi 2006, který si z mého loňského sestřihu nic nedělal, a rozhodl se, že si místo mikáda zčísne korunku na pankáče. Takže jsem mu to letošním jarním sestřihem za trest zakázala, a nebude mít uličník za trest ani to mikádo, a šel rovnou na ježka :-). No zkrátka moc olistění mu tak nezbylo :o).
Fáze pekařská
Po fázi "kadeřnické" nastupuje fáze "pekařská". Stejně jako těstíčko na mlsoty si namícháme zeminu pro citrusy - viz kapitola "Půda pro citrusy". Rostlinky, kterým již nestačí květináč, přichystáme nové květníky, v průměru o cca 3 cm větší. Nasypeme na dno drenážní vrstvu, já používám borovicovou kůru, a nasázíme tam naše citrusky a obsypeme je novou zeminou. Pokud jsme si zeminu dobře namíchali a upekli (já propékám zeminu v mikrovlnce, abych zahubila všechnu havěť, která by ráda na rostlinách posvačila), mělo by se to brzy na rostlinkách projevit. Neboť nová zemina = přísun nových živin. Po přesazení tak nemusíme určitou dobu přihnojovat.
Fáze detektivní
Tím máme jarní citrusářský atak za sebou a už jen sledujeme, jakýže to měl na naše rostlinky blahodárný vliv. Rostliny postupně zvykáme na větší teplo a světlo. Postupně jim zvyšujeme zálivku. Pozor! Toto období je choulostivé. Je třeba včas vystihnout, kdy se kořeny rostlinek probudily ze zimního spánku, a začínají horem dolem vstřebávat vodu. Neboť pokud bychom zaspali, tak nám probuzené rostliny zahynou žízní, jako se to stalo mě u mých malých semenáčků. Pokud však začneme vehementně zalévat a rostlina ještě spí, tak se nám jen podaří zničit kořeny. Ty v zimním období přijímají minimálně vody, takže by nám uhnily, neboť by rostlina nestačila vodu spotřebovat.
Rostliny by měly stát na slunném místě, pokud přezimovaly někde v pološeru, tak je na slunce postupně zvykáme. Napřiklad tím, že je ze začátku stíníme. Rostlinka by po správném zimním odpočinku měla začít bujně rašit a říkat nám: "To jsem se to pěkně vyspinkala". Zkrátka by měla být plná elánu. Při bujném růstu ji tedy vydatně zaléváme (ale opět ne až k přemokření, ale přiměřeně) a rosíme listy. Rosíme jen, pokud je rostlina ve stínu, jinak by ji sluníčko spálilo. Je to jako s námi, když jsme u vody, taky se hned spálíme :-).
No a od ted začíná fáze "kochání".... Vždycky si vzpomenu na K. Čapka, od nějž jsem si vypůjčila název rubriky "Zahradníkův rok", jak obdivoval každý lísteček a očima jej vytahoval. Kochání je věcí důležitou. Je to šlehačka na dortu. Já taky vytahuju každý lísteček a vítám každou novou větvičku. No jen si jeho knížku přečtěte. Dost se pobavíte. Já se v ní úplně viděla :-). Městská knihovna v Praze ji zdarma zpřístupnila online v elektronické podobě. WWW adresu najdete v mých oblíbených odkazech.
Přeji pěknou zábavu!!!
Gabča
